žiju, rád, i bez podmínky.
Za žaluziemi chrčí nedotčený,
bezvětřím rozdmýchaný,
prostor k pronajmutí,
v partii věčných snů.
Vystavuji se kritice: prý že
kafemlejnky, nikdy nekupované,
leží snad jen na policích, odvěky.
Pokoj a jeho vlnící se hladina
věcí s nekonečným užitkem
spí v jemném toku hudby
a díku jejímu zdroji,
malým starým repráčkům.
Žádné komentáře:
Okomentovat