Karma-sútra

jdu domů
vybavuji se
s Jirkou odnaproti
kamkoliv se podívám
vidím
domov
slova
pavouky
nákupy
utrhnutá oční víčka
sýřidla
tampón
a čistou karoserii
rochním se blahem
nad Jirkovými vtipy
rochním se
v Litvínově žijí děti
Jindry Ference
HOŘET
vracím se z ciziny
mléko teče ze syřidla
karamel
když padá koruna,
znovu utichám.

Z deníku

co asi dělá můj učitel literatury?
čte si?

Kambodža

když chci aby mi věci dávaly smysl
co udělám?

není to tak těžké
ale ono to vlastně těžké je

co se stane
až na to přijdeme
jak funguje mozek
to jenom na okraj

a přitom
chce se plácat jedno přes druhé
imperativ je marný
přesto motivuje

ta chvíle přijde
sama sama sama sama

zahradnictví - začátečník

kožené rukavice
nasadit
pokosit
přejít pěšinku
kousavě se zašklebit
na červíka

majznout se po ksichtě
otřít se trávou
mačkat
na vzdálenější straně
spadnout do rybníčku

kopat
kopat
nezapomeň kopat

když vypudíš mravence,
přijdou berušky

hoří
začíná sněžit
přemýšlíš
lituješ trávu

ale hlavně
nejkulinkatější
štěstí

Bílá

podej mi koláč přeci
a běž tancovat, jen běž
já se pak přidám
a celý svět bude náš
jó bude náš

kam vložíš ruku svou
tam kvetou rostliny
chci být jako ty
má překrásná

a spolu, dobudeme svět
a všichni se budou klanět
budeme bohové radosti
budeme přinášet lásku

ostatní se přidají
vteřina nepřijde nazmar
neboj se má milá
vždyť

modrá a bílá

modrá je v ústupu
ale jakoby se bránila
má více příznivců
tak jak jsem je postavil

bílá splývá s pozadím
ale snad má zřetelnější strukturu
golfové hřiště plné jamek
s jedním hráčem na týčku

obraz od kamaráda
opřený na poličce
a před něj jsem položil plyšáky
aby se k němu modlili
určitě bude mít radost

inspiration

              +
                                                                                                                                here

                         here


                                                       +







                                          here
                                                                                                                                             -


          conventional






                                                   -                                                       here


c                                                                   u                                                                      2

o siestě na lambádu

tam na kaumčatce se loví ryby,
kamaráde na slovo vzatý.
pojeď tyam se mnou,
ať máme taky.

až doděláme,
budou hafy mraky
zatopené lavičky
odkoukány nám.

expozice

dejte mi novou kameru
blik

metráž bude 70 minut
pche, to by byl celý můj život

chápete

blik

blik
a jsem v jiném světě

sika

kapka.
kde jsi hledal?
pojď.
a když se procházím, je to všechno tak jasné.

děti, skupiny a lesy (tajemství)

v lese se ztratily děti. skupina se je vydá zachránit. les se ovšem nenechá překvapit.
děti křičí. skupina se je snaží zachránit. les se nenechá překvapit.
v lese se ztratily děti. cesta zůstala skryta. skupina byla zahubena tajemstvím. les po čase někdo zapálil.

Kladivouška

Kladivouška je kladná diva, co má ouška. Kladivouška je holka, co má ráda kladivouny. Kladivouška sice není divoška, ale mně se líbí, má k tomu blízko.

to je ono

a na nosítkách Ti do rukou dají hru, než Tě odnesou a donesou někam jinam, budeš psát a špatně se Ti bude číst, přijmou Tě a v dáli přestanou tleskat.

message 26.11.2012 (with love)

přijdeš dnešní den?
a co říkáš na ty brýle?
pokud jsi na přednášce
stavil bych se
jídla moc není
a Dexter taky ne
ale nebude to dneska plané hodování
pro Tebe a možná pro mě ne
počítač stále vrní
nikdy nevíš, kdy se vypne, mačkám
c_t_r_l+s
ty zkratky se vůbec nemění (ach jo? ach ne?)
kdysi to bylo jináč dravé kotě
už jsi nemnoukňe?
snad zvládneš vytáhnout mobil

...

a když se pak vypne
nemám už vůbec chuť Ti to poslat
jen čekám, až přijdeš a zapneš svůj
jenže Ty spíš, budeš odepisovat jí-né-mně
budeš psát a psát
a možná neodmítneš mou makovanou housku!
kterou jsem Ti koupil
zrn zrn zrn
to jak budou padat se shora
kul kul kuličky š_tě_st_í+a
zvednu se ze židle
rozšlápnu a polknu poslední sousto mé
mé máslo je teď tvé
hajzle
máš mě ještě rád?

po zhasnutí

je tma, vše se ztrácí a začíná mít nové tvary, čekajíc na světlo zítřka, aby bylo znovu objeveno.

blízkost

ztráceli se, ve větvích stromů,
v pralese mohutném.
lezli, hopkali a loudili se,
v síťoví hustém.
zamotali, vrtěli a třeli se,
v klubíčku pestrobarevném.
stačilo pohnutí prstem.

přišel další den,
leželi na zemi.

Moje Velikonoce

Když jsou Velikonoce, tak ráno vstanu na budíka, který je strašně brzo. Vyšlehám mámu, dokud je ještě v noční košili, pak dostanu sladkosti a jdu ještě spát. Potom mě vzbudí, když přijdou sousedi nebo nějací známí od rodičů. Dopoledne si hraju na počítači nebo si připravuju věci do školy. Sousedé se občas zdrží delší dobu a povídají si s rodiči, někdy mě zavolají, abych jim poradil s počítačem nebo s mobilem. Mají problémy to pochopit a smějí se mi, že tomu tak rozumím. Někdy se třeba domluvíme s klukama, že půjdeme na holky spolu, ale to už teď neděláme. Oběd většinou za moc nestojí, máma na to nemá moc čas nebo se jí nedaří. Odpoledne máme buď pořád návštěvu, nebo se odpočívá. Další den se jde do školy, a tak mám špatnou náladu. Špatnou náladu mají skoro všichni, kromě našeho psa. A tak si ho vezmu k sobě a hladím ho. V televizi jsou pohádky, ale není to jako na Vánoce. Večer je nálada nejhorší a já nevím, co by mi ji spravilo. Brácha už odjel do školy, v pokoji je ticho a já se dívám do prázdna. Jdu spát až když už je hodně pozdě a naši už spí.

strach nebo nic

strach a nechuť
pondělí a čtvrtek

třistatřicettři dní
nezní

bude to v pořádku
nebo nic se neděje

blízkost

takže co, řekli jsme si, že spolu budeme, a tak spolu jsme. ale co víc, co víc si ještě uděláme, co víc si řekneme, až se po letech uvidíme, než že za úsvitu vedle sebe sedět budeme, den dotažený do konce.

kulomet

Znám spoustu lidí, kteří by to odsoudili. Sedím tu svázaný a nějaký muž mi uřezává ucho a při tom se baví se svým společníkem. Nerozumím jim ani slovo, ale docela by mě zajímalo, co je tolik unáší. Ani jednomu očividně nevadí krev, mně vadí asi pro to, že je moje. Tím jsem to možná trefil, chtějí mé ucho a prsty asi právě kvůli tomu, že jsou moje, že jsou něčím, co nelze jednoduše získat, jelikož je tento čin chápán jako zločin. A trest? Trest je nemine, zdají se být docela civilizovaní, když ne trest veřejný, tak je stihne svědomí. To jim zabrání, aby tohle neudělali znovu minimálně dva roky, třeba? Nebo to už nikdy znovu neudělají, zdají se být mladí. Ti lidé asi dostali málo prostoru na to, aby se vyřádili. Anebo ten prostor dostali až teď. Můžou tomu konečně přijít na kloub, dojít až na kost. Věřím, že mě pustí, možná mi i ty prsty dají, za chvíli je určitě omrzí. Ne, to musím zavrhnout, to bych neudělal ani já. Budou s tím žít, s tím, že mě nakonec zabili a ani nestihli to, co si umanuli, protože museli pospíchat, někdo nečekaně přišel a já jen zrovna nevěděl, jestli je to brzy nebo bych chtěl ještě chvíli dýchat. Uslyšeli rachot a já to nestihl, užíval jsem si, jak vyprchává život z mého těla. Ten život za to stál.

vzdálenost

jsem o dva měsíce starší,
za jak dlouho mě doženeš?

nebo se to už stalo?
potkáme se vůbec někdy?
možná si jednou nevezmeš prázdniny.
já fakt nevím.
to ví jen někdo starší
nebo mladší.

stíhá tě svědomí,
co s tím dnes naděláš.
nesežere tě,
ty nesežereš je.
oba se trochu najíte.

čekám, až mi uschnou vlasy,
abych mohl jít ven, kam asi.

co je zde a co je venku,
kde je více naděje?

naději nehledám,
měl jsem ji včera,
když jsem nad ránem bloudil městem,
vše už bylo řečeno,
zbývalo jen být,
být zde anebo venku.

hmm.
lidé nejsou schopni být svobodní, tak jako každý jiný organizmus, který žije v časoprostoru. čistá svoboda je myšlenkově neuchopitelná. v nás existuje jen princip svobody.
lidé se chtějí nechat svazovat, protože musí, protože nedokážou jinak. musí jíst, musí dýchat, musí být opatrní, aby se nezabili, musí přemýšlet (, protože mají paměť). a podobně jako se hlásí potřeba nadechnout se nebo hlad, hlásí se i vědomí s myšlenkami. myslím si, že pořád děláme to samé, akorát se nám to jeví tak, aby nás to nikdy nepřestalo bavit a my splnili funkci, která nám byla dána (sounds like matrix).
tak jako se vrací chuť na hranolky, se vrací i chuť na svobodu, resp. nějaký myšlenkový princip svobody. ten se ve mně nakupil a vznikl radikální postoj, který stál za tím, co jsem zde psal. toho pocitu jsem se teď, když se mi vyjevila jeho podstata, zbavil. ale co s tím? čas řekne víc.

lidé se chtějí nechat svazovat

lidé se chtějí nechat svazovat
krásnými písničkami.


lidé se chtějí nechat svazovat
krásnými písničkami.


lidé se chtějí nechat svazovat
krásnými písničkami.


lidé se chtějí nechat svazovat
krásnými písničkami.


lidé se chtějí nechat svazovat
krásnými písničkami.


lidé se chtějí nechat svazovat
krásnými písničkami.


lidé se chtějí nechat svazovat
krásnými písničkami.


lidé se chtějí nechat svazovat
krásnými písničkami.


lidé se chtějí nechat svazovat
krásnými písničkami.


lidé se chtějí nechat svazovat
krásnými písničkami.


lidé se chtějí nechat svazovat
krásnými písničkami.


lidé se chtějí nechat svazovat
krásnými písničkami.


lidé se chtějí nechat svazovat
krásnými písničkami.


lidé se chtějí nechat svazovat
krásnými písničkami.


lidé se chtějí nechat svazovat
krásnými písničkami.


lidé se chtějí nechat svazovat
krásnými písničkami.


lidé se chtějí nechat svazovat
krásnými písničkami.


lidé se chtějí nechat svazovat
krásnými písničkami.


lidé se chtějí nechat svazovat
krásnými písničkami.


lidé se chtějí nechat svazovat
krásnými písničkami.


lidé se chtějí nechat svazovat
krásnými písničkami.


lidé se chtějí nechat svazovat
krásnými písničkami.


lidé se chtějí nechat svazovat
krásnými písničkami.


lidé se chtějí nechat svazovat
krásnými písničkami.


lidé se chtějí nechat svazovat
krásnými písničkami.


lidé se chtějí nechat svazovat
krásnými písničkami.


lidé se chtějí nechat svazovat
krásnými písničkami.


lidé se chtějí nechat svazovat
krásnými písničkami.

půvabná bezkrevná holubice,

holubice | kamenná holubice | zkamenělá holubice | bezkrevná holubice | (bezkrevná píča) | bezkrevná samice | ne. půvabná díkva, teda dívka. krev.. | krásná holubice, | je volná. je to | půvabná bezkrevná holubice. |
viděl jsem holubici?

špatný úsudek

s nevídanou grácií, stál na cestě. sledoval. měl nestvůrnou tvář, každý ji měl. dobře se nasnídal a rozebral svůj sen, přemýšlel o jistém člověku.
šel bezpečně, bez zbytečného vzruchu, měl jen tvář jako ostatní. složil se, dav se sběhl, před jistým zrakem se přetvořil a rozletěl, čas zrovna vál.

penis

v horách se děje něco zvláštního. když se podívám zpátky, přeruší mě vlna ~~~~~~ pod zemí, podívejte se pod zemí, a vidíte. nebe. vesmír se usmívá. naberu plnou pusu, trochu si ještě dýchnu, jen slyším, dole se něco třpytí. hvězdičky. už jsou tady. vrcholky. vyplivnu. hledám mapu. kreslíte.
právě se nacházím.
řeknu vám příběh. odehrává se ve stejném světě, který jsem teď popsal. hrdinou bude žena, protože mě čtou převážně ženy. druhým hrdinou bude muž. mužem budu já a ženou vy. teď začnete číst znovu. stay intro :)

další den

kdo nerad čte, ten je ničema, který, který, který se dívá z okna, které zůstalo, kde zůstalo, kam všichni pořád mluví, až, až, až toho ničemu najdu, roztáhnu mu víčka, sluníčka, rozsvítím, zhasnu, rozžehne, až najdu jeden den, dojde. dojdu pro vodu, pro starou vodu, vodu na čtení, že na konci vodovodu. kape, nebude mi pozdě, přitom ničema byl blízko, ni celek ale jen slza, která prokoukla, nastoupil a zase, vystoupila.

kdo nerad čte, ten je ničema,
který,
který,
který se dívá z okna,
které zůstalo, kde zůstalo,
kam všichni pořád mluví, až, až,
až toho ničemu najdu, roztáhnu mu víčka,
sluníčka,
rozsvítím, zhasnu,
rozžehne,
až najdu jeden den,
dojde.
dojdu pro vodu, pro starou vodu, vodu na čtení, že na konci vodovodu.
kape,
nebude mi pozdě, přitom ničema byl blízko,
ni celek ale jen slza, která prokoukla, nastoupil a zase, vystoupila.

†M†M†M †††MMM MMM††† M†M†M†

existuje hezčí slovo?.. všichni jej teď hledají... nezbývá moc papíru. piš.. psát, psát.. dostal jsem žízeň.... jdu, půjdu tam, nechci.. nechci... co. co jsem chtěl?.... mít...
když jsem to psal, chtělo se mi na záchod. bojím se, že mi umře slovo, poslední, co mám. potřebuji utřít zadnici, na to se vždy pár drobných najde. sex je zadarmo, když se chce. snídaně v trávě. jak se máte?

na nosítkách

takovým tím osobitým stylem lehce klopýtáš. šlápni, uvidíš. kámen, nůžky ostří opasek. ale kámen se hodí, můžeš jej vzít do ruky.
vím, že je to těžké. vím, že nekřičíš. nevím, jestli mám být empatický. nevím, jestli Tě mám oslovovat.
ještě jednou, jdeš, klopýtáš, vidíš kámen a bereš ho. už asi tuším, snažíš se mě najít. zrovna jsem si vyšel ven, nemůžeš mě najít, kameny v mém vypravování způsobují neviditelnost. ale nositelé se vidí, jsi chytrý.
jsem pro tebe zklamání, vzpomeneš si. všechno jednou končí, jen ne klopýtání. jak patetické, odcházíš.

stírací hnus

a je tu další den. a další den za chvíli. pokud to teda stihnu. spoustu lidí teď zajímá něco jiného, tak jako každý den, co píšu. píšu, říkáte si piču. a kromě toho ještě dělám jiné věci. ale vrátím se k začátku, já vážně chtěl říct ahoj. a pak až bych napsal tohle. ale, klidně mě vyveďte z omylu, já myslím, že na tom nezáleží, a píšu to až teď, během psaní. to, že tady teď sedíme, neznamená skoro nic. nechtěl bych si představovat nic víc, jen třeba jednou shodně říci třeba nic a pak se vytratit, dokud nepřijde další den, kdy už nebudeme sedět spolu.

Proti lásce

Ve světle jedné eseje vypadá vše trochu jinak. Především moc nekonkrétně, neapelativně. Ale je třeba nebránit se nevěře vůči sobě samému a hnout se dál. Koneckonců, vnáší to podporu i mému snažení.
A schválně, jaký dopad na vás mělo, když jsem řekl, že vás miluji. Asi nic speciálního, že ano, ale nenechávejte si to pro sebe, vždyť hrozí, že vám to ani nikdo nebude chtít sebrat. Je to respekt, je to svoboda? Nechat někomu jeho myšlenky jen proto, aby on nechal vaše?
Eroticky žít. Jak dobře mi to zní.

luxury problems

opravdu se chci tak odtrhnout od reality? očividně z ní čerpám, jde jen o to, jestli ji zmiňuji nebo ne. vlastně já už jsem to řekl, takže co chci řešit. žádné sympatie ze spřízněnosti.
už se Vám to stalo? odpověď nechci znát.
tak o čem si budeme povídat? je to těžké. chcete si povídat? můžete říct, co chcete. ale co chcete říct, když se to netýká vašeho života. nejspíš to bude hloupé ve vztahu k ničemu. můžete říct, že jste třeba smutní?
já myslím, že jo. slzy, jablka, temná hladina, nějaká krásná holka. promiňte, jsem kluk, zrovna jsem to přehnal. miluji vás, půjdu na chodbu a zaklepu na dveře o poschodí níž. nemáte problémy, co to pro vás znamená. stay intro.

smthng smlls tnght

Procházel jsem si blogy České republiky. Nic moc. Hádám, že už to není tak cool jako dřív. Nezaspal jsem něco, je už nějaká další služba? Tumblr? To jsou jen obrázky, že jo. Nebo teda obrázky a texty k tomu. Myslím, že k tomu jsem se už vyjádřil.

Co ještě říct. Hudba dohrála, je pozdě. Uživatelé blogspotu jdou spát, lidi na tumblru se fotí a zrovna něco uploadují. Ale schválně, řekněte, co ještě existuje, nemám náladu to hledat. Stay intro.

Let's be offensive.

Nebudu volit nikoho, není mi to u prdele, ale mám strach, že bych mohl volit špatně. Média a PR. Ani už se moc nedokážu uklidnit tím, že je jedno, kdo jím bude. Ale popravdě na to vlastně vůbec nemyslím, jenom je to vhodné téma, jak se vyjádřit, jak zapadnout, jak se vyhranit. Srát na tenhle odstavec už.
Opravdu píšu z vlastního donucení. To znamená, že chci psát, ale nemám co předat, kromě svého ega. Všechno ostatní totiž na internetu najdete.
A řekl bych, srát na internet, ale je to moje nejpoužívanější sociální platforma, takže smůla. Ale spoléhám na to, že spousta dalších je tady uvězněných. Na ty ostatní pak kašlu a beztak i oni na mě.
Zapomeňte na nějaké zasrané fotky, nechci si tenhle svět spojovat s tím reálným. Tohle je symbolický svět, tady bychom si měli více rozumět a méně se bát.