co asi dělá...?
žije?
a v těchto prvních chvílích
dostávám chuť na polomáčené sušenky
bolí mě za krkem
sedím
bolí mě víc
myš na mě vystrčila ocásek
ale to nic
spíš už se nebojím
kde asi žije?
...
"Proč se na mě díváš?" ptá se jí divně.
"Protože se mi líbíš." odpovídá klidně.
Robert je hudební skladatel.
A tohle neustojí, vždyť má expřítelkyni, odchází a mizí v dáli...
na Kamčatce...
Jsem si nejistý, smutný. Bojím se tohle publikovat a spoléhat se, že mi to řekne, co dál. Věřím, že každý aspoň trochu pochopí, o čem tady mluvím. Vidina porozumění mě tlačí vpřed, špatný pocit zase zpátky. Tak už to chodí.
* distancuji se od křesťanského významu...
Když se ohlídnu na ty roky samoty, jeví se strašně prázdně a smutně. Bylo to o hledání ideálu, který nelze nalézt, dalo by se říci ztracená léta. Chci vám o tom vyprávět, ale bojím se, že si ani na nic nevzpomenu. Chci dokázat, že to nebylo zbytečné, že to naopak tak být mělo a že všechno vedlo k zítřejšímu dni. Ale zítřkem zdaleka nic nekončí, to byl jen prostředek, jak udělat tento příběh zajímavější, pozítří už bude asi méně zajímavé. Nemuselo by být, ale vážně vám o něm nic neřeknu. Může se ale stát, že onou dívkou bude právě jedna z vás a ta vám to třeba řekne.
