na nosítkách

takovým tím osobitým stylem lehce klopýtáš. šlápni, uvidíš. kámen, nůžky ostří opasek. ale kámen se hodí, můžeš jej vzít do ruky.
vím, že je to těžké. vím, že nekřičíš. nevím, jestli mám být empatický. nevím, jestli Tě mám oslovovat.
ještě jednou, jdeš, klopýtáš, vidíš kámen a bereš ho. už asi tuším, snažíš se mě najít. zrovna jsem si vyšel ven, nemůžeš mě najít, kameny v mém vypravování způsobují neviditelnost. ale nositelé se vidí, jsi chytrý.
jsem pro tebe zklamání, vzpomeneš si. všechno jednou končí, jen ne klopýtání. jak patetické, odcházíš.

stírací hnus

a je tu další den. a další den za chvíli. pokud to teda stihnu. spoustu lidí teď zajímá něco jiného, tak jako každý den, co píšu. píšu, říkáte si piču. a kromě toho ještě dělám jiné věci. ale vrátím se k začátku, já vážně chtěl říct ahoj. a pak až bych napsal tohle. ale, klidně mě vyveďte z omylu, já myslím, že na tom nezáleží, a píšu to až teď, během psaní. to, že tady teď sedíme, neznamená skoro nic. nechtěl bych si představovat nic víc, jen třeba jednou shodně říci třeba nic a pak se vytratit, dokud nepřijde další den, kdy už nebudeme sedět spolu.

Proti lásce

Ve světle jedné eseje vypadá vše trochu jinak. Především moc nekonkrétně, neapelativně. Ale je třeba nebránit se nevěře vůči sobě samému a hnout se dál. Koneckonců, vnáší to podporu i mému snažení.
A schválně, jaký dopad na vás mělo, když jsem řekl, že vás miluji. Asi nic speciálního, že ano, ale nenechávejte si to pro sebe, vždyť hrozí, že vám to ani nikdo nebude chtít sebrat. Je to respekt, je to svoboda? Nechat někomu jeho myšlenky jen proto, aby on nechal vaše?
Eroticky žít. Jak dobře mi to zní.

luxury problems

opravdu se chci tak odtrhnout od reality? očividně z ní čerpám, jde jen o to, jestli ji zmiňuji nebo ne. vlastně já už jsem to řekl, takže co chci řešit. žádné sympatie ze spřízněnosti.
už se Vám to stalo? odpověď nechci znát.
tak o čem si budeme povídat? je to těžké. chcete si povídat? můžete říct, co chcete. ale co chcete říct, když se to netýká vašeho života. nejspíš to bude hloupé ve vztahu k ničemu. můžete říct, že jste třeba smutní?
já myslím, že jo. slzy, jablka, temná hladina, nějaká krásná holka. promiňte, jsem kluk, zrovna jsem to přehnal. miluji vás, půjdu na chodbu a zaklepu na dveře o poschodí níž. nemáte problémy, co to pro vás znamená. stay intro.

smthng smlls tnght

Procházel jsem si blogy České republiky. Nic moc. Hádám, že už to není tak cool jako dřív. Nezaspal jsem něco, je už nějaká další služba? Tumblr? To jsou jen obrázky, že jo. Nebo teda obrázky a texty k tomu. Myslím, že k tomu jsem se už vyjádřil.

Co ještě říct. Hudba dohrála, je pozdě. Uživatelé blogspotu jdou spát, lidi na tumblru se fotí a zrovna něco uploadují. Ale schválně, řekněte, co ještě existuje, nemám náladu to hledat. Stay intro.

Let's be offensive.

Nebudu volit nikoho, není mi to u prdele, ale mám strach, že bych mohl volit špatně. Média a PR. Ani už se moc nedokážu uklidnit tím, že je jedno, kdo jím bude. Ale popravdě na to vlastně vůbec nemyslím, jenom je to vhodné téma, jak se vyjádřit, jak zapadnout, jak se vyhranit. Srát na tenhle odstavec už.
Opravdu píšu z vlastního donucení. To znamená, že chci psát, ale nemám co předat, kromě svého ega. Všechno ostatní totiž na internetu najdete.
A řekl bych, srát na internet, ale je to moje nejpoužívanější sociální platforma, takže smůla. Ale spoléhám na to, že spousta dalších je tady uvězněných. Na ty ostatní pak kašlu a beztak i oni na mě.
Zapomeňte na nějaké zasrané fotky, nechci si tenhle svět spojovat s tím reálným. Tohle je symbolický svět, tady bychom si měli více rozumět a méně se bát.