intro

hmm.
lidé nejsou schopni být svobodní, tak jako každý jiný organizmus, který žije v časoprostoru. čistá svoboda je myšlenkově neuchopitelná. v nás existuje jen princip svobody.
lidé se chtějí nechat svazovat, protože musí, protože nedokážou jinak. musí jíst, musí dýchat, musí být opatrní, aby se nezabili, musí přemýšlet (, protože mají paměť). a podobně jako se hlásí potřeba nadechnout se nebo hlad, hlásí se i vědomí s myšlenkami. myslím si, že pořád děláme to samé, akorát se nám to jeví tak, aby nás to nikdy nepřestalo bavit a my splnili funkci, která nám byla dána (sounds like matrix).
tak jako se vrací chuť na hranolky, se vrací i chuť na svobodu, resp. nějaký myšlenkový princip svobody. ten se ve mně nakupil a vznikl radikální postoj, který stál za tím, co jsem zde psal. toho pocitu jsem se teď, když se mi vyjevila jeho podstata, zbavil. ale co s tím? čas řekne víc.