sobota 26. ledna 2013
stírací hnus
a je tu další den. a další den za chvíli. pokud to teda stihnu. spoustu lidí teď zajímá něco jiného, tak jako každý den, co píšu. píšu, říkáte si piču. a kromě toho ještě dělám jiné věci. ale vrátím se k začátku, já vážně chtěl říct ahoj. a pak až bych napsal tohle. ale, klidně mě vyveďte z omylu, já myslím, že na tom nezáleží, a píšu to až teď, během psaní. to, že tady teď sedíme, neznamená skoro nic. nechtěl bych si představovat nic víc, jen třeba jednou shodně říci třeba nic a pak se vytratit, dokud nepřijde další den, kdy už nebudeme sedět spolu.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Jo, jen tak sedět, říkat nic, třeba si místo toho číst myšlenky...
OdpovědětVymazatčtení myšlenek nikdy nepomůže, a to nic nemyslím doslova, tedy pokud zůstaneme v myšlenkovém světě. navíc rozlišuji sedět a sedět spolu.
OdpovědětVymazatJo tak...
VymazatNepomůže? Já měla dojem, že jo.
protože i když víš, jaké ty myšlenky jsou, nepomůže ti to k tomu se s nimi ztotožnit. z funkčně-komunikačního pohledu to pomůže, ale jedná se jen o usnadnění komunikace.
VymazatKolikrát se nad tím zamejšlím, že náš život je naprosto nicotnej oproti tomu, co je kolem nás. Ale zas na druhou stranu...to, co je kolem nás, to je náš život.
OdpovědětVymazatSouhlasím. A paradoxně, protože mi to na první pohled nedošlo, se to vztahuje k tomu, co jsem chtěl tím textem také říct, a to je, že naše interpretace života se liší natolik, že jsme rádi i za tu nicotnou dávku souznění.
Vymazat