na nosítkách

takovým tím osobitým stylem lehce klopýtáš. šlápni, uvidíš. kámen, nůžky ostří opasek. ale kámen se hodí, můžeš jej vzít do ruky.
vím, že je to těžké. vím, že nekřičíš. nevím, jestli mám být empatický. nevím, jestli Tě mám oslovovat.
ještě jednou, jdeš, klopýtáš, vidíš kámen a bereš ho. už asi tuším, snažíš se mě najít. zrovna jsem si vyšel ven, nemůžeš mě najít, kameny v mém vypravování způsobují neviditelnost. ale nositelé se vidí, jsi chytrý.
jsem pro tebe zklamání, vzpomeneš si. všechno jednou končí, jen ne klopýtání. jak patetické, odcházíš.